O své práci s elektronickými obrazy Vašulkovi prohlásili: „Obraz neexistuje proto, aby vás obelhával, ale aby odhalil prostředky, které ho utváří (…) Naši práci jsme vždy chápali jako ‚dialog s nástroji‘. Někdy jsme si říkali, že nástroje jsou naši učitelé.“ John Minkowsky, kurátor video umění a blízký spolupracovník Vašulkových v dobách, kdy bydleli v Buffalu, vysvětluje jejich díla následovně: „Video kamera, která pro jiné video umělce byla hlavním zdrojem obrazů, se pro Vašulky stala pouhým dalším hardwarovým zařízením, které nijak neomezovalo tendence k abstrakci, ani jejich práci netlačilo do reprezentativní či narativní modality. Obrazy snímané kamerou spíše poskytují konkrétní referenční bod, ze kterého lze nahlížet radikální povahu zpracovávání elektronického obrazu.“

Ve věci zkoumání struktur a díla Vašulkových se často objevovala jedna otázka: je pro zpracování a pochopení jejich díla zapotřebí chápat elektronické „materiály“, se kterými ve svých projektech pracují—analogové voltáže, fáze a frekvence, a později i digitální kód? Odpověď Vašulků na tuto implicitní otázku spočívala v jejich zjevném odhodlání sdílet vědomosti o elektronickém materiálu a způsobech, jakým nezávisle zkonstruované nástroje dovedly tvořity a měnit obrazy. Zvláště v prvním desetiletí video artu své dílo často popisovali jako „didaktické“, a nahrávali jakési demoverze ve kterých vysvětlovali a ukazovali nástroje, s jejichž pomocí své obrazy tvořily. Když se na to Woodyho zeptali, odpověděl: „Ohledně potřeby porozumět těmto nástrojům, je možné zaměnit jejich estetické kvality za kvalitu samotného procesu porozumění jejich struktuře. Proces porozumění těmto strukturám se pro mě vlastně stal estetickým.“

John Minkowsky velmi informovaně psal o raném díle Vašulků: „Vašulkovi o svém pracovním procesu říkali, že je spíše podobný práci vědce než umělce (aspoň v tom smyslu, že by umělec měl tvořit předpojaté estetické objekty či nabízet expresívní projevy) (…) To však neznamená, že by jejich dílo bylo převážně didaktické, protože jejich nahrávky občas obsahují zásadní symbolickou obrazovost, jemný důvtip a nesmírnou krásu.“

Texty v sekci Dialogy s nástroji mají poskytnout úvod do Vašulkovic zkoumání elektronických nástrojů sestrojených nezávislými konstruktéry, často pod jejich přímým dohledem. Tyto osobní (tj. ne masově produkované) nástroje, včetně tzv. Multi-level keyer a Flip/flop switcher (George Brown), Digital image articulator (Jeffrey Schier), a Rutt/Etra scan modulator (Steve Rutt a Bill Etra) zásadním způsobem ovlivnily jejich dílo a inspirovaly Woodyho teorii a texty. Rozsáhlá výstava Eigenwelt der Apparate-Welt (Ars Electronica, Linec, 1992), kde Vašulkovi figurovali jako kurátoři, se pokusila lokalizovat a rehabilitovat mnoho raných nástrojů a jejich kurátorské korpusy, a představila je tak nové generaci mediálních umělců a historiků. Rozsáhlý katalog obsahuje schémata mnohých těchto nástrojů i komentáře od jejich vynálezců, stejně jako další eseje a historické dokumenty.