Vašulka Mediascape

Úvod k sekci Předávání Kulturního Vědění

Ačkoliv Vašulkovi asi nejvíce proslavila elektronická mediální díla, na nichž pracovali přes 50 let, jejich práce také zahrnovala spravování rozsáhlých osobních archívů, které později sdíleli s veřejností, vytvoření umělci spravovaného prostoru v dobách intenzívní experimentace ve sféře časového umění, publikování spekulativních textů o nových možnostech konstrukce času/energie, a tvorba zásadních kurátorských projektů, které se zabývaly prací různých komunit umělců-pedagogů a umělců-vynálezců.

Zápal Vašulků pro předávání kulturního vědění ukazuje, jak důležité pro ně byl jejich širší projekt zabývající se mediálním uměním a technologiemi. Woody popisuje onen historický moment pozdních 60. let následovně: „Náš osud spočíval v přenesení těchto procesů z technického prostředí blíže umění, z technologického k estetickému (…) a my jsme se tomu poddali dobrovolně, protože nám to přišlo nejzajímavější.“ Jejich rozsáhlé archivy jsou dostupné v rámci různých online projektů (vasulka.org) a jsou nastálo uložené ve Vasulka Chamber (Reykjavík) a Vašulka Kitchen Archive (Brno).

Šíření kulturních informací nabralo u Vašulkových různých podob. Během období intenzivního vývoje video artu a snah o demokratizaci médií spoluzaložili Vašulkovi v New Yorku The Kitchen (1971), prostor vedený samotnými umělci, který jim umožnil prezentovat experimentální elektronická mediální díla a imerzní prostory, hudbu, tanec a performance. Woody o The Kitchen a tomto kulturním momentě prohlásil: „Šíření informací se stalo trochu náboženstvím (…) byla to doba aktivismu. Všichni se pokoušeli odhalit co možná nejvíce utajených informací o systému, systémovém myšlení a performanci.“

Zhruba v polovině jejich kariéry přišly dva zásadní kurátorské projekty, které se věnovaly důležitému odkazu raných komunit mediálního umění. Výstava Eigenwelt der Apparate-Welt se konala v rámci Ars Electronica (Linec, 1992), a navracela se k raným nástrojům (video syntetizátory, modifikované klávesy, analogové nástroje s omezenou digitální kapacitou) vytvořeným nezávislými tvůrci ve spolupráci s umělci samotnými, a představovala nahrávky raně experimentálních děl Vašulků a jejich širšího „kmenu“, který dle Woodyho kurátorského textu z roku 1992 fungoval coby „undergroundová technologická komunita“. Výstava MindFrames uvedená na ZKM (spolukurátorem byl Peter Weibel, Karlsruhe, 2006, a provázel ho katalog o více než 800 stránkách, Buffalo Heads, 2008) pak představila dvě desetiletí mediálního umění a textů od sedmi mediálních umělců-teoretiků a pedagogů, včetně Vašulků, kteří spolu dříve pracovali na prvním mediálně-uměleckém programu nabízeném na univerzitní půdě – Center for Media Study v newyorském Buffalu. Video kurátor John Minkowsky napsal, že výstava MindFrames „v plné míře vyjadřovala uznání experimentům s jazyky a médii, které proklestili cestu tomu, čemu dnes říkáme mediální umění.“ Kurátorský přístup Woodyho a Steiny v rámci těchto dvou výstav zprostředkovával mediální umění, elektronické nástroje, dokumentaci, a kritickou i mediální teorii nové generaci mediálních umělců a historiků, stejně jako širší veřejnosti.

Chris Hill, “Interview with Woody Vašulka,” The Squealer (1992).

John Minkowsky, “Framing the Mind in the Museum,” Buffalo Heads (2008).

Woody Vašulka, “Curatorial Statement,” Eigenwelt der Apparate-Welt (1992).