Štěpán Čížek loví smysl z obyčejných situací jako kouzelník s iluzí, vypořádává se s každodenním zdánlivě bezcílným pozorováním pro osobní uspokojení a přitom nám zanechává stopy procesu. V tomto případě sledování třepotání listu zachyceného v neviditelné pavučině. Výraz schopnosti artikulovat svět jeho vlastními prostředky.